Lenka Lichtenberg

Norman Rothstein Theatre, Winter 2014.

Lenka Lichtenberg creates uniquely Canadian world music, channeling the rich Toronto soundscapes of Middle East, India and Brazil, and her own East European heritage. Once a child star in her native Prague, Czech Republic, she is an award-winning recording artist, published composer, sought-after session vocalist (Yiddish, English, Czech, French, Russian, Hebrew), and bandleader with 6 solo CD releases and several collaborations on her resume. Lenka is in the midst of a diverse international concert career, traveling across continents as a solo artist, with a trio, her group “Fray”, or with one of her collaborative projects. Most recently, she has commenced collaboration with Eccodek’s Andrew McPherson; the resulting remix of one of her songs, “Open My Eyes”, was picked as “Song of the Week” on CBC’s Here and Now in 2014. Summer touring found Lenka in concerts with Yair Dalal and Alan Bern in Czech Republic, presenting a series of Lullabies from exile concerts in Canada,  and touring in the U.S. with her band Fray in November, 2015. Lenka’s plans for 2016 include publishing  a collection of her original Yiddish songs, releasing an EP of Eccodek remixes, filming two new music videos, and recording the bulk of an upcoming CD of Czech and Moravian songs, titled “Masaryk.” As well, the British world music label ARC is set to release Lenka’s “Yiddish Journey” in February, 2016.

Interview:

Ako mladé dievča ste boli hviezdou v divadle Semafor. Prečo práve Semafor a ako si na toto obdobie spomínate?

Maminka slyšela v rádiu pana Suchého, jak si stěžoval, že mu Zuzanka Vrbová, jeho první dětská partnerka, vyrostla a že hledá novou. Maminka mu napsala, a jednoho dne se Jiří Suchývozval na telefonu – ať přijdu na konkurs. Ten jsem vyhrála, pak nasledovala doba učení se písní, náš první hit “Na louce zpívaj drozdi”, a pak hra Benefice. Z té pocházely písne jako “Na obloze tetelej se mráčky”. Bylo to celé jako sen. Chodila jsem do skoly jakp “normálni” dítě ale svět se mi úplně změnil. Po večerech jsem seděla v šatně v Semaforu, mezi dospělými, a učila se zemepis…Byla jsem v Semaforu, kromě přestávky dvou let, až do 18 let. Bylo to jediněčné dětství a mládí, jsem za nej vděčná, I když tam byly také některé negativní a i bolestné stránky věcí. Jsem si vědomá, že mně to předurčilo dráhu na zbytek života.

Po odchode z Československa v 70. rokoch ste žili v Dánsku, neskôr v Kanade, kde žijete doteraz. Čím vám učarovala práve Kanada?

Romantikou mládí. Jako dítě jsem byla posedlá “Indiány”, jak jsem je “znala” z knih Karla Maye, a pak z filmu o Vinetou. Neuveřitelná příroda, hory, moře, nekonečné dálky. V porovnání s roztomilým, placatým, malinkatým Dánskem to byl ráj na zemi. Ale možná to hlavní bylo, že jsem si ihned uvědomila, že tady má přinjemenším každý druhý přízvuk – což v Dánsku byl problém, zatímco tady v Kanadě o tom nikdo nepřemýšlí.

Vaše detstvo v židovskej rodine sa príliš nelíšilo od detstva iných detí v Prahe. Zlom nastal po vašej prvej návšteve Izraela. Ako to zmenilo váš život?

Rozhodla jsem se, že budu vést život “po židovsku” – ne z ortodoxní náboženské stránky, ale hlavně z profesionální. Že se začnu zabývat židovskou hudbou, protože všechno ostatní najednou pozbylo smyslu.

Spievate v šiestich jazykoch. Vlastne vytvárate akýsi most medzi kultúrami od Európy po orient. Čo pre vás spev znamená?

Moje duše se vyjadruje zpěvem. Zpěv je můj osobní jazyk. Jde z mnohem větší hloubky než slova.

Pár rokov dozadu ste dokončli zaujímavý projekt Písně pro dýchajíci stěny /Songs for the Breathing Walls/. Čo vás k nemu inšpirovalo?

Jezdím často do České republiky, a stále častěji tam koncertuji. Při koncertech v synagogách jsem si všimla jak každá synagoga má svůj silný osobní character. Byla jsem přesvědčena, že se jedná o vice, než pouhou akustiku. Zpívala jsem liturgické písně a žalmy pro stěny, které nebyly prázdné, něco se mi vracelo. Rozhodla jsem se nahrát tento cyklus s tím, že každá píseň bude natočena v jiné synagoze, a zároveň s hudbou, bude zachyceno I to “něco” co tam existuje, tzv. “genius loci”. Myslím, že je to v nahrávkách slyšet… Byla to snaha o uctění památky těch, kteří ty budovy kdysi plnili svými životy, a kteří zcela zmizeli- a jsou zachyceni právě pouze v těch “dýchajících” stěnách (většina těchto synagog se nachází v místech, kde už židovská komunita neexistuje).

Spievate, skladáte, veľa cestujete a nedá sa nespomenúť, že ste držiteľkou niekoľkých prestížnych cien. Ste tiež manželkou a matkou. Ako sa vám darí skĺbiť toto všetko dokopy? Kde na to beriete energiu?

Už je to o hodně jednodušší. Děti jsou studenti a nebydlí doma. Energie zatím mám dost, doufám že mi jěště chvilku vydrží.

Vy ste sa narodili v Prahe, váš manžel je sefardský Žid. Aké zvyky dominujú u vás doma?

Manžel je z rodiny pocházející z Iráku. Tradiční irácko-židovská kultura je v mnoha směrech součástí našeho života, ale nená to moc ve viditelných oblastech kromě určitého způsobu slavení svátkú. Také jídlo samozřejmně… co manžel má rád z dětství a teď už to mám ráda i já a naše děti. Ale to hlavní je spíše v určitém druhu chování, temperamentu. Tradiční, solidní, spolehlivé, hlasité, a výbušné jako sopka!

Čo plánujete v najbližšej budúcnosti?

Teď vyšlo nové CD, spolupráce s proslulým izraelským virtuozem Yairem Dalalem, Lullabies from Exile. Je to rozmilé CD, a zní na něm i čeština a slovenština! Tak v přísštích měsících budou nějaké turné… také pracuji na novém podání své hudby, tzv. DEM (dance electronica music), vyvíjí se to zajímavě. Ale na co se snad nejvíce těším, je plánované CD českých /slovenských lidových písní. To bych ráda natočila v létě 2015, mezi turné po dalších českých a moravských synagogách. Nápadů na další projekty mám vždycky příliš! Více než času…

Viac o Lenke Lichtenberg nájdete na jej webovej stránke: www.lenkalichtenberg.com 

 

Rozhovor pripravila Svetlana Bárdošová
Photo: Jan Zeman