York Theatre, Spring 2014.
Trumpet player, composer and band leader Laco Deczi was born in Bernolakovo (close to Bratislava, Slovakia) in 1938. In 1960’s he was a member of Karel Velebny’s SHQ. In 1970 he recorded his solo album “Sentimental Trumpet” with strings. As soloist he took part on the famous big band recording “Jazz Goes To Beat” by Vaclav Zahradnik.
In the end of 1967 he founded his own Jazz Celula ensemble and since the beginning of 1970 he was a member of d the Czech Radio Jazz Orchestra (JOCR).
He also made some duo recordings with the guitarist Sarka Dvorak and composed a lot of music for film and TV productions.
Since 1985 he lives in United States where he is a leader of the “Jazz Cellula International”.
Laco has performed throughout the United States with a roster of jazz the finest musicians, among them: Elvin Jones, Bill Watrous, Junior Cook, Dave Weckl, Sonny Costanzo, just to name a few.
Reviews:
“The Laco Deczi concert at the York Theatre this spring was for me the most exciting, moving, and all-around entertaining live jazz I’ve heard in Vancouver—by far.
The range of this group is remarkable—from wildly dramatic to outrageously quirky to softly wistful—and surprisingly funny! Humour crept in when least expected—a delightful reminder that all moods change and even sadness can be lightly held. It was a pleasure in itself just to see how much fun the group had playing together. Each gave a truly memorable performance and each brought a completely unique voice to the blend. Kudos to Art Without Borders for bringing Vancouver this exceptional treat!”
— Margit (Mog) Hesthammar
The concert at the York Theatre on April 11th was an exceptional display of world-class musicianship by all four band members. For this amateur musician it was a treat worth every cent of the admission to take in the brilliant rhythms, harmonies and sheer playing technique of this quartet, which was exhilarating most of the night. And to be able to treat my dad to this concert on his 75th birthday made it all so much better!
Walter Vladimir Cicha
Pod tímto názvem uvedla nová krajanská agentura ART without borders koncert trumpetisty Laco Decziho a jeho comba Celula New York (syn Vajco a dva členové z Čech, baskytarista Michael Krásný a pianista Jan Aleš). Koncert se konal v novém York Theatre – The Cultch (639 Comercial Drive, Vancouver) shodou okolností v den mých pokročilých (75) narozenin, 11.dubna.
Pokud v názvu programu je jazz, pak v tomto případě šlo o jazz s velikým J, absolutně špičkové úrovně a kvality všech jeho členů a pod vedením legendárního Laco Decziho, slavného ještě v době vlády jedné strany v Československu.
Technická a muzikální dokonalost všech, vitální, komplikovaná hra V.Decziho na bicí, nápaditá sola M.Krásného (a scatový zpěv v doprovodu svého nástroje), technicky výborný, znamenitě využívající možností elektrického keyboardu Jan Aleš … všichni v dokonalé souhře s L.Deczim.
Většina skladeb byla instrumentálního improvizačního charakteru v trvání mnoha dlouhých minut. Občas jsem si ale maně připomněl výrok Count Basieho, že jazz jsou také pauzy a ticha. To bylo nejednou předvedeno v absolutní dokonalosti ve skladbách téměř be-bopového charekteru dokonalou synchoronizací nástupů (po vteřince či dvou ticha) L.Decziho hlavně s bubeníkem, ale stejně tak s ostatními hráči.
Zmínil jsem se o bravurní hře všech členů komba, ale nemohu se ještě nezmínit o V. Deczim. Málokdy jsem slyšel hrát na bicí s takovou vitalitou a technickou jedinečností , jako tohoto večera! Muzikanti nešetřili na čase, koncert byl dlouhý, stejně jako přídavek a reakce posluchačů byla nadšená a bouřlivá. Škoda, že nezněla z vyprodaného sálu.
I když z mnoha podob a stylů jazzu není ten, který jsem toho večera slyšel mým nejoblíbenějším (příliš dlouhé skladby ač v technicky náročném provedení, ale nejednou mi v nich chyběl záblesk melodie a swingu), to, že mám raději Cool jazz, Swing, Main stream jazz a čistý Be-bop nikterak neznamená, že nejsem schopen ocenit i tento styl jazzu, který ten večer sálem zněl.
To jsou ale zcela osobní názory, a snad právě tím je jazzová hudba zajímavá, že kromě svobody projevu poskytované hráčům v improvizacích, nabizí posluchači možnost preferencí stylu toho či jiného. Každý styl má své mistry. Ve zvoleném hudebním žánru L.Deczi a jeho Celula patří nepochybně ke špičkám i v měřítku světovém.
Druhá hudební akce ART without borders skončila úspěchem. Škoda, že sál nebyl vyprodaný. Ale vancouverští milovníci hudby a hlavně jazzu jistě se v blízké budoucnosti sejdou na akcích dalších této nové produkční skupiny.
V tom přeji mnoho úspěchu a zdaru.
Vladimír Cícha
